• Tentokrát se mi zdál doslova román. Ale nebyl to vůbec hezký sen, byl spíše jako z hororu.
Zdálo se mi, že přišli dva černoši (žena a muž) a zavraždili moje rodiče. Zbyla jsem jen já a bratr. Nějak nám omámili paměť, protože jsem je potom brala za své pravé rodiče a žilo se nám v pořádku. Jednoho dne ten muž zešílel a mého bratra zabil. Já vyběhla ven z domu a klekla si Bůhvíproč doprostřed silnice. Furt jsem si říkala, že tohle sen není a že se neprobudím. Z vrátek se za mnou rozeběhl můj pejsek a nějací lidé ho zastavili, že se prý o něj nestarám a vzali mi ho.
Pak jsem se ocitla u místní přehrady, ale byla úplně jiná. Měla tam několik rozestavěných travnatých ostrůvků. Jestliže jsem se chtěla dostat zpátky domů, musela jsem všechny ostrůvku obplavat. Měla jsem s sebou však mobil a ten muž mi řekl, že když se s ním něco stane, taky mě zabije. Vzala jsem to tedy nějakým lesem. V lese byla mezi stromy spoutána hodně vysoko nademnou ohromná loď, na které bylo napsáno mé přijmení a najednou jsem si vzpomněla na své pravé rodiče a začala jsem hystericky ječet (i ze spánku). Po té se objevily v lese nějaké slečny, které řekly, že ta loď musí dolů, jinak se domů nedostanu. Nevím proč, ale stoupla jsem si pod trup lodi a čekala, kdy na mě spadne. Když na mě spadla, musela jsem si vysekat do trupu díru a najednou jsem byla zase doma.
Šla jsem obýváku, kde ležel ten muž a byl opilý. Protože jsem se bála, že mi ublíží, zeptala jsem se ho, jestli něco nepotřebuje. On řekl, že po mě chce, abych mu zašla koupit devět Vodek, jinak mě zabije. Vzala jsem s sebou i tu ženu a jeli jsme někam autobusem. Vím, že ona na mě byla v tom snu milá. Začala jsem ji přemlouvat, ať mě raději dá do Dětského domova, že se bojím a až se s tímto mužem rozvede, znovu bych byla s ní. Ona ale nesouhlasila, že prý by ji zabil.
Zase jsem začala křičet.
Dál už si skoro nic nepamatuju, jen to, že jsem se pak octla někde v pořádné vánici sněhu a pozorovala Polární zář.